Rock'n'roll - Nová scéna ND

Po hanebně dlouhý době jsem se dostal do divadla, konkrétně na hru Rock'n'roll britského dramatika, narozeného v Československu Toma Stopparda.

Děj tohoto tragikomického dramatu se odehrává střídavě v Oxfordu a střídavě v Československu od roku '68 do roku 90", kdy se kameny přivalily do Prahy a definitivně tak odzvonily čtyřicet let (nejen) mravního úpadku naší země. Stoppard nabízí dva zcela odlišné pohledy na komunismus a společenský vývoj od šedesátých let. Pohled postaršího vysokoškolského profesora, který věří v marxismu a celý život prožil v Anglii a naproti tomu životní zkušenost mladého učitele na filosofické fakultě UK Jana, který se po studiích na Oxfordu v roce 68 vrací do rodného Československa.

-my moc dobře známe lidské nitro, jsme přece ministerstvo vnitra

Dost k ději, protože o něm se toho mnoho napsat nedá. Tahle hra je spíš o názorech a hlavně o pocitech. Zejména období normalizace je podáno takovým způsobem, že něho divák cítí stísněnost, ačkoliv mezi sebou postavy vtipkují. Černý humor, sarkasmus a ironie je jedna z hlavních autorových "zbraní".

-žena má rakovinu...

-pane jo, jak to zvládá?

-je jako Yul Brynner

-statečná jo?

-jo, plešatá

Další velkou zbraní Toma Stopparda je pečlivě vybraný soundtrack, který během hry zaznívá a dokresluje tak děj. Kdo na hru zajde, uslyší songy od Pink Floyd, Rolling Stones, Velvet Underground aj. Jediný co bych snad mohl vytknout, je způsob jakým jsou písně useknuty, nějaký fade out pěkně do ztracena by vyzněl líp.

Herecké obsazení nabízí současnou českou hereckou špičku (což se dá od ND očekávat), zejména výběr hlavních rolí (Švehlík, Prachař) je výborný, stejně tak menší vedlejší role a roličky (Pavelka...).

Rock'n'roll je hra do posledního detailu vypiplaná, což se nejvíc projeví v úplném závěru, kdy se divák najednou zjeví na koncertu Rolling Stones na Strahově, aby jejich píseň plynule přešla v zakončení živým výstupem legendárních Plastic People of the Universe.

Když jsem se před čtyřma roky, kdy měla hra v ND premiéru dozvěděl, že je součástí hry živý koncert PPU byl jsem skeptik. Říkal jsem si - PPU v Národním divadle? Kapela, jež byla vůdčím prvkem alternativní kultury v Národním divadle? Ve svatyni kultury NEalternativní (kde se mj. podepisovala anticharta) ? To přece musí vyznít trapně, čekal jsem.

Jenže realita je přesně opačná. Účast Plastiků je naopak skvělým nápadem, protože hra je s touto skupinou úzce spjatá, protože "hraje svojí roli". A hlavně - veškeré pochyby o úrovni současně sestavě PPU se rozplynuly, jakmile jsem JE slyšel...