SERIÁL: jak vařit kafe, aby to mělo styl? díl 3.

Dneska o kafe věci jménem moka pot.

Tak předně - moka pot (caffeteria, macchinetta) je předek současných espresso strojů, první kus prý spatřil světo světla v Itálii (klišé, že ano) někdy v třicátých letech 20. století. Přesněji roku 1933 si nechal tento vynález patentovat jistý Alfonso Bialetti, jehož jméno dosud nese firma, která moka poty vyrábí. V současnosti je tato konvička vedle frenchpressu jedním z populárních způsobů domácí přípravy kávy. Dá se říct, že jsou moka poty opět v módě a to hlavně v západní Evropě. Je to cool, je to retro, je to šik a stará škola. Zatímco v Itálii se to ve většině domácností válí zastrčené kdesi vzadu v kumbále. (Tohle moudro jsem vyčetl z několika zdrojů na internetu, co je na tom pravdy však nevím, neboť nemám příliš často příležitost pobývat v italských domácnostech.)



Jak to celé funguje? Moka pot se skládá ze tří součástí - spodní kónická nádoba, trychtýřovitý zásobník na kávu a vrchní konévka, kam se káva extrahuje.

princip je až geniálně jednoduchý:
Do spodní části se naleje vlažná voda až těsně pod kuličkový ventilek.
Poté do se stejné spodní části vloží trychtýřovitý zásobník na kávu, kam se přidá tolik kávy, kolik zásobník pojme. Kávu v žádném případě neudusáváme, pouze ji lžičkou zahladíme do roviny. Dále na to celé našroubujeme vrchní část a postavíme na sporák, kde kávu ohříváme nad malým až středním plamenem. Teď je důležité mít trpělivost a nikam neodcházet, odklopíme víko moka potu a čekáme než se ozve bublání a následně se v konvičce objeví první doušky kávy. Nakonec celý moka pot sundáme z ohně a necháme kávu extrahovat. Poté co je extrakce u konce už nezbývá než nalít kávu do šálků a vychutnávat si celý ten zázrak.

Je to jednoduché, ale má to své ale.
Tak předně - je liché očekávat, že se káva z mokapotu svou kvalitou vyrovná espressu. To je dáno už tím, že espressovací stroje ženou páru skrze kávu pod tlakem 15 barů, takovýto tlak vám roztomiloučký mokapot nevytvoří ani na štědrý den.

Z hlediska chuti nelze očekávat od mokapotu natolik vyrovnanou chuť, jakou dostanete u espressa. U kávy z moka potu mírně převažují kyselé a trpké tóny a chuť není celkově tak "oblá" jako u kvalitního espressa. Rozhodně ale nemůžu říct, že by chuť kávy z mokapotu nebyla dobrá, to rozhodně ne. Je charakteristická a to by nemuselo sednout uplně každému.

Stejně tak se u mokapotu rozlučte s pěnou. S použitím opravdu čerstvé kávy lze dostat tenkou vrstvičku pěny, nicméně nelze toto nazývat cremou. I toto je dáno nedostatečným tlakem při extrakci. Firma Bialetti však vyrábí variantu mokapotu zvanou Brikka a ta má speciálně upravený píst, který pěnu vyrobit dokáže. Viz youtube.

Z hlediska dlouhodobé zkušenosti s mokapotem se mi jeví jako nevýhoda to, že mokapot nelze nijak rozebrat a vyčistit ho důkladně. Pokud se vám povede kávu přepálit, budete se hořké pachuti bohužel zbavovat dalších tři až pět "kol". Ohledně mytí - nejlepší je mýt mokapot pod silným proudem horké vody, bez jakýchkoliv jarů a jiných detergentů. Stačí rukou, bez houbičky, která je jarem sama o sobě napuštěná. Jarové příchuti byste se zbavovali opět dlouho.

Jak možná vidíte, moje zkušenosti s mokapotem jsou poněkud rozporuplné. Intenzivně jsem jej používal cca půl roku a za tu dobu se mi podařilo připravit mnoho skvělé, ale i naprosto nechutné kávy. Přitom jsem však kávu připravoval vždy stejným způsobem. Někdy však byla káva nepříjemně kyselá nebo hořká. Čím to jsem nikdy spolehlivě nezjistil. Experimentoval jsem s variantou, že jsem si vodu přivedl k varu v rychlovarné konvici a pak teprve jsem ji nalil do mokapotu. Tím se o hodně zkrátí doba přípravy, nicméně výsledky byly stejně rozporuplné. Nejpravděpodobnější vysvětlení je přítomnost jisté entity, která ovlivňuje výslednou kávu. Něco jako pan Moka Bůh.

Můj mokapot není originální Bialetti, dostal jsem ho darem, neznám jeho původ. Možná jsem pouze neměl štěstí na dobrý kus. Nevím.

Tento díl asi uplně nevyznívá ve prospěch moka potu. Ale to je dáno mými ne uplně nejlepšími zkušenostmi, podle zahraničních for které pročítám jsou lidé spokojeni. I já jsem byl vlastně spokojený, do doby než jsem zkusil připravit kávu v džezvě.

A o džezvě příště.