Wall Street:Money Never Sleeps - recenze

Dvacet tři let od sebe dělí původní Wall Street a jeho nové pokračování. Dvacet tři let, které Oliver Stone vyplnil velmi dobrými i nepříliš přesvědčivými filmy. Dvacet tři let, během kterých se dramaticky změnilo postavení Spojených států na politické i ekonomické mapě světa.

V novém díle pochopitelně nechybí kulisy New Yorku, burza na Wall Street, prosklené byty ve výškových budovách, nechybí všudypřítomná burzovní mluva se všemi těmi čísly a procenty. Především nechybí trademarková postava z prvního dílu, nekompromisní kapitalistický dravec Gordon Gekko s tváří Michaela Douglase. Jenom to je tentokrát poněkud odlišný Gordon Gekko, než ten, kterého jsme měli rádi.



Na místo mladého, nadějného, ale stále ještě majícího se co učit makléře se výměnou za Buda Foxe (Ch.Sheen) dostává Jacob Moore, kterého hraje Shia LaBeouf. S dalšími jmény jakými jsou Josh Brolin, Susan Sarandon, Frank Langella a skoro stoletý Eli Wallach, je očividné, že je herecké obsazení silnou stránkou filmu. Nejen silnou stránkou, ale tou nejsilnější, neboť ani režie, ani scénář nejsou zrovna ozdobou celého díla.

Dějová linka je postavená na vztazích mezi Gekkem, jeho dcerou a mladým Moorem. Gekko by se rád udobřil se svou dcerou, která se bude vdávat za Moorea. That's it. Samotná zápletka je dost chabá, pokud tu vůbec nějaká je. Co filmu oproti původnímu Wall Streetu chybí, je jakékoliv napětí. Děj prostě tak nějak uplyne, aniž by se něco zásadního stalo. Místo slizkého kapitalisty, které se uvolnilo po napraveném Gekkovi, je obsazeno Brolinem, jenž ve filmu nedostal takový prostor jaký by si zasloužil a divák si tak ve výsledku nemůže být ani jist, jestli je to skutečně ten hlavní záporák. Jinak řečeno to chtělo strávit rozhodně víc času na burze, než v kruhu rodinném.

Jenže kdo je tím špatným? Gordon Gekko? Těžko, jsme svědky jeho přerodu v lepšího člověka. Sice se dopustí několikamilionové podpásovky, ale divákovi je jasné jak to asi skončí. Jeho chování je vinou slabého scénáře snadno předvídatelné a málokoho může překvapit tuctově dojemný happend, i přesto že je poněkud nelogický. Fanoušek původního filmu může jen nevěřícně kroutit hlavou, co mu v tom vězení dělali za zvěrstva, že se tak polepšil. Jakmile nový Gordon Gekko řekne, že ve vězení přišel k poznání, že peníze nejsou všechno, fanouškům toho starého Gordona Gekka začne něco smrdět.

Film se odehrává na samotném začátku ekonomické krize a jakkoliv je téma krize atraktivní není nijak zvlášť využito. Každou chvíli sice někdo mluví o propadech, vidíme padající linie grafů a červenající se čísla, makléři se panicky chytají za své hlavy, ale to je asi tak všechno. Z toho se dalo přece vytěžit mnohem víc.

Nevýrazný a plochý scénář bohužel nezachraňuje ani režie Olivera Stonea. Neotřelé hry s obrazem, které jsme viděli v Doors nebo Natural Born Killers nahrazuje hra na jistotu, kdy jsme opět svědky zrychlovaných záběrů na New York. Co se naopak povedlo je efektní promítnutí grafů do mrakodrapních panorámat města.

Když vznikl v roce 1987 Wall Street, diváci viděli v rukách Michaela Douglase a Charlieho Sheena výkřiky tehdejší technologie. Telefonovalo se mobilem, pracovalo se na osobním počítači a co víc, posílaly se e-maily přes tehdy rodící se zázrak internet. Kdo by čekal v pokračování nejnovější technologické hračičky a nová média bude zklamán, vždyť i na burzovní zprávy se LaBeouf dívá v televizi. Jakoby Wall Street zatuhl v čase.

Pokračování se ve výsledku jeví jako zbytečný film, Oliver Stone těží z věhlasu třiadvacet let starého filmu a charismatu postavy Gordona Gekka, nepřináší do hry vůbec nic nového, vinou především slabého scénáře a vinou absence odvahy pustit se trochu dál za hranice jistoty. Škoda, mohlo z toho být něco mnohem lepšího.
Epizodní rolička Charlieho Sheena je jenom víc než slabou, ale přesto milou náplastí na to všechno.