P.K.Dick - Sní androidi o elektrických ovečkách?

Dneska jsem dočetl tuto klasiku vědecko-fantastické literatury, která byla později předlohou Ridlemu Scottovi pro film Blade Runner a hned na začátku můžu říct, že se mi to četlo krásně a rychle, což se mi poslední dobou u knížek ne uplně dařilo.

Autor na dvou stech stránek předkládá svou chmurnou vizi budoucnosti, kde je Země zuboženou planetou, pokrytou radioaktivním prachem a obývanou posledními zbytky civilizace. V příběhu je často zmiňována válka, která způsobila, že je svět takový jaký je.

V této budoucnosti mezi lidmi žijí dokonalé repliky lidí androidi, kteří neváhali zabít své majitele, aby dosáhli nezávislosti. Takové uprchlé androidy hledají a likvidují nájemní lovci pracující pro policii, jedním z těchto lovců je hlavní postava knihy Rick Deckard.

Ačkoliv samotná příběhová linka může působit fádním dojmem, P.K Dick se v knize dotýká zásadních filosofických otázek - Co činí člověka člověkem? (je to schopnost empatie, kterou stroje nemají?). Může cítit člověk empatii ke stroji?

Mystickou rovinu knihy tvoří jakási novodobá víra/filosofie zvaná Mercerismus, kdy se lidé pomocí jakéhosi stroje empaticky vciťují do trpitele Mercera, který se šplhá na horu a je kamenován nehmotným zlem. Inspirace Buddhismem je zjevná - cesta na horu = k osvícení, kamenování = utrpení. Viz čtyři vznešené pravdy nebo tři charakteristiky všeho existujícího.

Velkou výhodou této knihy je, že i přes toto filosofické ladění zůstává akčním příběhem se správným drajvem. Film s Harrisonem Fordem jsem zatím ještě neviděl, ale určitě se na něj chystám.

Knihu v roce 2004 vydalo Argo, v nic moc překladu Lindy Bartoškové s několika zbytečnými překlady a několika překlepy.