Výstava Rituály normalizace to má u návštevníků docela jednoduchý. Mladí lidé budou žasnout nad tím jak to tenkrát v Československu od konce šedesátých let až do sametové revoluce chodilo a ti starší si zavzpomínají. Obě skupiny, starší i mladší nakonec uznají, že je to dneska i přes všechny ty větší či menší vopruzy vlastně docela dost v pohodě.
Černobílé fotografie umí dobře odvyprávět příběh a dlužno říct, že se několik fotografií opravdu povedlo. Mně zaujaly především fotky mladých lidí. Nejvíc z celý výstavy na mě zapůsobil zdánlivě nenápadný snímek, nazvaný nějak banálně Praha, v Praze, nebo tak nějak. Na kterém vidíme činžák, před činžákem tři sedící chlápky a kočárek a před chlápky na zemi rozložené noviny, na nichž jsou postavené čtyři půlitry s pivem. Prostě ta správná urban-pohodka.
Na výstavě oceňuji ještě fakt, že není nějak přehnaně rozsáhlá, sto padesát fotografíí zfouknete s klidem za 40 minut. Nemám rád otravně nudný výstavy, který se v průběhu promění ve vytrvalostní přešlapovací maraton a hledání laviček a parapetů, kam by si šlo sednout.
Žádné komentáře:
Okomentovat