Vypsaná Fixa - Detaily recenze

Ve srovnání s předchozím albem Vypsané Fixy Klenot (2009), které se ještě dlouho před vydáním dočkalo mocnýho mediálního rozruchu (ach muj bože, voni to točej v Anglii!), vyšlo nové album Detaily celkem v poklidu a bez zbytečných tyjátrů. Před vydáním Detailů nebylo k dispozici mnoho informací, kromě obecných a tradičně nicneřikajících prohlášení mi v hlavě utkvělo pouze cosi ve smyslu, že budou písně inspirované Márdiho vyjížďkami s kočárkem po panelovém sídlišti.

O čem to je

Hned úvodem je třeba říct, že v dvanácti nových písničkách na albu Detaily je inspirace panelovou anti-estetikou a sídlištní poezií víc než znát. V Detailech se frontman a autor veškerých textů Michal Mareda vrací k barvitým mikropříběhům a neotřelým skoro surrealistickým asociacím, nechybí tradičně četné literární i filmové aluze. Kipling, Tarantino, Riddley Scott, punk a grunge... Úroveň textů připomene ty nejlepší songy ze "starých dobrých" alb, jaká to příjemná změna po infantilně kolovrátkových žvástech z Klenotu.

Oproti falešné odvázanému Klenotu je atmosféra alba sevřenější, není však tolik studená jako Fenomén (2007). V textech se začíná odrážet skutečnost, že členům kapely táhne na čtyřicet, pánové dospěli, mají vážné známosti, děti, je čas to trochu usadit, kámo, devadesátej devátej odnesli Ledňáčci a Lennonovi kluci už se nikdy nevrátěj.Proto slyšíme o tom jak máma chytla hysterák a o dopadajících kusech rodiny, který se rozpadly. Vše za 39 asi nebude jenom název nějakýho lacinýho obchodu žejo.

Mezi ním mezi ní byly detaily
a kusy rodiny, který se rozpadly.
Byl to šílenej horor – řev a taky vřískot.
Mezi ním mezi ní byly detaily
a kusy koláče, který dopadly
na ubrus a na zem.
Ale na stole bylo čisto.

Antidepresivní rybička díkybohu lekla a plove s lesklým břichem vzhůru, což je dobře, protože tuhle Vypsanou Fixu mám skutečně rád. Radši si poslechnu deziluzi nastávajících čtyřicátníků, než křečovitej optimismus přestárlých pankáčů.

Jakkoliv může být následující vize kýčovitě trapná, písně na novým albu skutečně působí jako mozaika sourkomých příběhů, které voyeur Mareda odposlechl z otevřených oken pardubických paneláků.

Márdi si v Detailech s texty mnohem víc hraje, než jsme bývali zvyklí. Za zmínku stojí pozoruhodná hra s frázováním v písni Nájemník, která vzdáleně připomene věci od českého neurobeat uskupení WWW.

Jak to zní


Vedle zdařilých textů vychází Vypsané Fixe v Detailech na sto procent i zvuk. Mocné spojení Vypsaná Fixa a producent Dušan Neuvirth (Tatabojs) přineslo opět své ovoce a v kvalitě zvuku se Detaily vyrovnají úchvatnému Fenoménu. Zvuk je neuvěřitelně hravý a pestrý, doporučuji poslech s kvalitními sluchátky.

Kdybych měl popsat svuj pocit z poslouchání nového alba použiju jeho název - Detaily. Zvuk je totiž barvitý a vrstevnatý. Slyšíme hrátky se zpětnou vazbou, efektované kytary i nečekané osmibitové zvuky, které působí jako zábavné zpestření. Úchvatnou aranží se pyšní hned první píseň alba Show pana Loba, která se může směle řadit mezi to nejlepší s čím Fixa od doby svého vzniku přišla (tahle píseň má navíc ohromnej koncertní potenciál).

Členové Vypsané Fixy se díky rokům dřiny a pravidelné každoroční koncertní náloži stali kvalitními hráči a skutečnými pány svých nástrojů, obrovský progres z dlouhodobého hlediska je znát především u bubeníka Pítrse a kytaristy Mejly. Nikdo však nezůstává pozadu, i když takový prostor jaký dostal baskytarista Daniel "Mejn" Oravec v albu Fenomén bohužel tentokrát nemá, byť by si ho zasloužil.

Co z toho

Detaily jsou po plytkém Klenotu velice zdařilým albem, které přináší náznak určitého vývoje od bezstarostného teenage pop punku k tak trochu přemýšlivějímu a starostnému, přesto stále ještě vcelku pozitivnímu pop punku. Jedná se o jednu ze zvukově nejkvalitnějších nahrávek, která na české scéně kdy vznikla. Vypsaná Fixa nenudí, snaží se překvapit a přesto ctí svoje kořeny. Už to dávno není ta česká kopie Nirvany a Pixies, ale kapela s vlastním charakteristickým zvukem, což je jeden z největších úspěchů jakého může hudební skupina dosáhnout. Vypsaná Fixa je právě na vrcholu svých sil a je pouze na nich jak dlouho jim to vydrží. Drží to ve svých rukou. Drží to ve svých rukou stejně jako Roberto Baggio v devadesátym čtvrtym.

Tvůj táta má doma
spoustu drog,
který má schovaný pod postelí
v kapse ve flanelový košili
z roku devadesát čtyři.
To jsi se narodila ty
a přidala ses k bráchovi,
město je teď vaše – to se ví –
ostatní si lehli do rakví
a do těch rakví jim hraje
Čuk a Gek z NSDAP.