25 nejmilejších desek - díl 3

Díl 3 - (L - R)

***
L.A. Woman - The Doors
1971

Poslední deska The Doors s Jimem Morrisonem. Podle mýho rozhodně nejlepší deska týhle kapely, v který se slučuje všechno dobrý s čím tahle kalifornská skupina přišla. Blues, jazz, rokenrol, flamenco a klasická hudba, všechno v tom uslyšíš. Morrison se zhrublym hlasem diktuje svoje živočišný blues, kapela se elipsou vrací ke kořenům. O tom se nedá psát, to se musí slyšet. Jeden čas byla LA Woman moje "ostrovní deska", na svym emgeton e2 cult jsem jí poctivě smažil každý ráno cestou do školy. V poslední době už Doors zdaleka neposloucham tolik, jako kdysi, nicméně pokud bych měl vybrat tu jednu jedinou TOP EVER desku, asi by to byla tahle. The Doors forever.


***
Let It Bleed - The Rolling Stones
1969

Tímto s definitivní platností prohašuju Gimme Shelter za nejlepší otvírák desky vesmíru. Let It Bleed
 je parádně pestrá a živá deska s na svojí dobu výbornym soundem . Rythm & Blues, stounovský pojetí country a především vystřízlivění z naivity šedesátých let je tím, čím se tahle deska vyznačuje. Stejně jako má deska výbornou první songu, je skvělym uzavřením alba epická stounovská hymna You Can't Allways Get What You Want. Zajímavostí je účast Jacka Nitzscheho na skládání sborů k týhle písni, důkaz toho, že se Rolling Stones v každé době uměli obklopit schopnými lidmi.

***
Revolver - The Beatles
1966

První deska Beatles, kterou jsem slyšel celou. Beatles se touhle deskou přehoupli z rannýho období nenáročných rádiových hitovek v promyšlenější, experimentální psychedelickou polohu. Stejně jako u předchozí desky se do popředí dere George Harrison, autor hned prvního songu Taxman. V Love You To přispívá George k soundu hrou na sitár, kterou se tenkrát učil od mistra Raviho Šankara. Yellow Submarine zase nazpíval Ringo (asi nosem) a I'm only sleeping je národní hymna všech lenochů známýho vesmíru.

***
Rubber Factory - The Black Keys
2004

Mládenci Dan a Patrick z Akronu, z Ohia si, stejně jako předchozí alba, tuhle nahrávku produkovali kompletně sami, jenže zatímco ty předchozí mohli nahrát ve zkušebně v Patrickově sklepě, tentokrát už si museli hledat jiný místo. Nakonec vybrali zchátralou budovu, která kdysi sloužila jako továrna na pneumatiky (odsud název desky), no a fór je v tom, že to tak i zní. Je to zasviněný špínou, smrdí to kouřem ze spálených gum a kytara s bicíma se spojuje v dřevitou bluesovou garáž.  Zpěv je často zkreslenej, zvuk kytary se deformuje v hranatý amplitudy a Pat řeže do bicích jakoby vyzýval Bonhama na souboj. Jenže ty pneumatiky, který Black Keys vyráběj, nejsou celý černý, maj noblesně bílý strany. Hrabal by řek, že je ta deska barbarsky něžná a měl by recht.

***
Rubber Soul - The Beatles 
1965

Zadumaný album, klidnější, jímavý a taky docela krásný, koho nedostanou Norwegian Wood nebo Michelle, tak nemá srdce a měl by se jít léčit. Výborně se hodí k podzimním dešťům a k cestě osmnáctkou tramvají od Palacha na Národku, vyzkoušeno za vás. Baby you can drive my car! Jako fakt.