25 Nejmilejších desek Rudýho páva

Protože žebříčky každej žere a každej je bere, tak jsem zkusil sestavit svuj personal top25 desek. Desky jsou seřazený abecedně, to znamená že jsem se tím vyhnul určení tý uplně nejvíc top desky, nejspíš bych to určit ani nedokázal. Pod názvem alba vždycky najdete ukázku jednoho songu z desky na Youtube a krátkej popis mýho vztahu k dotyčnýmu kusu.
***

DÍL 1 - (18-D)
***
18 - Moby
rok: 2002

pár slov o desce:
Něco jako balzám na duši. Jedna z těch desek, která nese konkrétní těžko uchopitelnou atmosféru, která se dostane pod kůži. Moby formálně navázal na svojí předchozí superúspěšnou desku Play.

***

Bestiálně Šťastní - Vypsaná Fixa
rok: 2003

Poslední skutečně špinavá deska od Fixy. Je z ní cejtit silná inspirace vzory jako Pixies, a z mladicky rozervaných textů na vás přímo srší četný literární narážky a pomrkávání směrem k popkultuře.
Velice příjemná věc na procházku nočním sídlištěm.

***

Blues Funeral - Mark Lanegan 
rok: 2012

Vynikající podmanivá deska, který vévodí Laneganův hlubokej hlas, krásně skličující atmosféra a basový frekvence. Zní to jako když vám pod barákem v kterym jste se narodili hloubí černouhelnej důl.

***

Broken Bells - Broken Bells
rok: 2010

Příjemně se to poslouchá, ideálně když jste unavený třeba z práce nebo ze školy. Danger Mousův vytříbenej smysl pro melodii, hiphopovej beat a kompoziční čarování v kombinaci se skvělým uchu lahodícím smooth zpěvem týpka, kerej vypadá jak Kevin Spacey.

***

Defiance - Dead Moon
rok: 1990

Nespoutaná energie rokenrolu. Víc nadšení než umění. Špína, živočišnost, verva. Počátek devadesátek se soundem, kterej do sebe nabalil všechno od konce padesátých let, přes garážovou revoluci šedesátek, psychedelii z Texasu, anarchii a vzpouru punku až po osmdesátkovou deziluzi z hudebního byznysu. To všechno na jedný desce. Walking On My Grave is the answer.

***

To je prvních pět z mých pětadvaceti nejmilejších. Tak to třeba zkuste. Nebo třeba ne, to je mi celkem jedno. Další díl bude. RP.